Lidé sní o tom, že opustí Zemi, v podstatě již od chvíle, kdy objevili existenci jiných planet a planetárních těles. Až dodnes jsme k tomu však neměli potřebnou technologii. Není tedy divu, že se stále více lidí ptá, zda a kdy začneme s kolonizací jiných planet. Odpověď však je, že to není tak jednoduché. V první řadě je pravdou, že technologie pro meziplanetární lety není ani zdaleka tak dokonalá, jak by bylo potřeba. V důsledku toho by se jednalo o jednosměrnou cestu, a vzhledem k těžkostem, které by na nové planetě byly, je jasné, že to v současnosti není dobrý nápad. I to je důvod, proč se oči odborníků obrací spíše k Měsíci.
Ten je od nás vzdálen „pouhých“ 40 000 kilometrů, a podobně jako mnohé jiné planety nemá atmosféru a ani není způsob, jak ji na něm udržet. To znamená, že lidé zde budou muset bydlet v podstatě „pod kopulí“, v uzavřených základnách. Ovšem asi není třeba říkat, že dopravit materiál na Měsíc je podstatně jednodušší, než například na Mars. Dále je zde plus, že nepůjde o jednosměrné lety. Lidé, kteří na této základně budou, se budou moci vrátit domů. A také to bude nutné, neboť lidské tělo zkrátka není přizpůsobeno na pobyt v nízké měsíční gravitaci. Posádky se tak budou moci střídat, a pokud se něco stane, bude mnohem snazší poslat pomoc.
Není tedy divu, že s plánováním této základny se již začíná. Její začátky by měla přinést již mise Artemis, která se na náš satelit vrátí nejspíše již příští rok. Půjde o první misi s lidskou posádkou od sedmdesátých let, a začátek budování měsíční základny. Jistě, nebude to jednoduchý a ani rychlý projekt, a nakonec ani levný. Je dokonce možné, že bude muset být opuštěn kvůli financím. I tak však není pochyb o tom, že bude jednoho dne zrealizovaný, a na Měsíc se bude moci podívat i běžný člověk. Jistě, naše generace to nebude, ale naše vnoučata a pravnoučata? Kdo ví.