Je jasné, že manuální práce nebývá snadná a nenáročná. Sice je zvladatelná, ale nejednou jenom díky tomu, že ji my lidé neprovádíme holýma rukama, ale že si pomáháme využíváním nejrůznějších nástrojů. Ukázkovým příkladem této skutečnosti je výroba něčeho kovového. Jak všichni víme, i kovové výrobky se nám nabízejí, i ty můžeme mít v dost hojném počtu, jenže vyrobit je není automaticky žádná hračka, jak vám to potvrdí kdokoliv, kdo někdy držel v ruce kus kovu a zkusil ho někdy upravit k obrazu svému.
Práce s kovem je prostě nesnadná a pouhýma holýma rukama nezvládnutelná. A ti, kdo s kovem chtějí pracovat a něco aspoň relativně kvalitní z něj vyrábět, si tedy musí pořídit i vybavení, se kterým se tu pracuje snáze.
Všichni víme, co se s takovým materiálem jako kov může dělat. Dá se řezat, dá se pilovat, dá se do něj vrtat… A dají se tu třeba i zhotovovat závity. A když se zamyslíme třeba nad těmi závity, musíme dospět k přesvědčení, že ty bychom sotva vyrobili, kdybychom neměli něco jako závitník m2. Protože závity splňují svou funkci dokonale jedině tehdy, když jsou těch správných rozměrů, pravidelné, prostě dokonalé. A to bychom holýma rukama do kovu nevyřezali.
Ještě štěstí, že tedy závitníky máme. Že nám je někdy vymyslel, někdo je vyrábí a někdo nám je v případě našeho zájmu prodává. I když někdy nemůžeme jásat, když takové nabídky vidíme. A to kvůli nepříjemně vysokým cenám tohoto náčiní. To není pro každého prkotina, co se za závitníky musí obvykle zaplatit.
A když nějaký závitník potřebujeme a nechceme moc utrácet? Pak se to dá zkusit i u prodejce nadbytečného vybavení různých firem. Ten odebírá podobné náčiní pro práci s kovem od firem, jež takové náčiní z nějakého důvodu mají, ale není jim k ničemu, a prodává ho těm, kdo ho potřebují, za výhodnou cenu. A pak můžou zájemci za pár korun vlastnit to, s čím vytvoří závitů habaděj.